jak jsem se dostala k blogování
Blogování

PROČ BLOGUJI, aneb můj příběh od začátku…

Když mi bylo jedenáct let, začala jsem psát příběhy. To mě velmi bavilo a taky uspokojovalo. Vymýšlela jsem si příběhy o skřítcích, elfech i vílách. Později jsem začala vymýšlet i román o dvojčatech, které byly čarodějkami. Hodně mě to bavilo a chtěla jsem být spisovatelkou.

Založila jsem si svůj první blog a začala jsem na něm publikovat své první povídky. No dnes bych je asi raději neukazovala :D, přece jenom bylo mi tenkrát dvanáct let a mým vzorem byla Joanne Rowlingová a John Ronald Reuel Tolkien, psala jsem tak převážně fantasy, ovšem v podání velmi mladé dívky, která měla ještě růžový pohled na okolní svět.

Avšak je tu jeden z prvních kousků, o který bych se s vámi mohla podělit.

Už třetí noc se mi zdá sen o klukovi. Vím, že ho znám, cítím že jsme k sobě připoutání, ale jak? To mi sen nikdy nepoví. Nevidím jeho tvář, pouze jeho záda, nedaleko lesa. Snažím se jít za ním a promluvit na něj. Nejde to. Nemohu se hýbat.

Nedokážu nijak popsat pocity, co cítím ráno. Vím, že první pocit při procitnutí je vždy smutek. Nikdy se nedozvím, jak sen končí. Nikdy se nedozvím, kdo je ten neznámý kluk.

úryvek z mého prvního blogového deníčku

Mé blogovací začátky začaly někdy před čtrnácti lety, kdy jsem si vedla zmiňovaný deníček na internetu. Velmi mě to bavilo, ale časem jsem od toho na nějakou chvíli odešla a opět jsem se k blogování vrátila s příchodem na střední školu, kdy jsem chtěla sdílet svůj život a zájmy s dalšími podobnými nadšenci.

Blogování mě velmi baví a přináší mi uklidnění během chaotických dnů běžného života. Velmi ráda tvořím něco nového a originálního, proto mám na svém blogu rubriku „Creative life,“ ve které toho ještě moc není, ale již brzy zde najdete mnohem víc a to inspiraci na DIY tvoření dle mých postupů a technik, originální projekt „Kreativní myšlení,“ nápady na podnikání z domu, recenze na kreativní knížky a co mi na nich nejvíce vadí i sdílení příběhu vzniků mých DIY produktů v kouzelném obchůdku.

Vždy jsem byla tvořivě založené dítě. Moje maminka si semnou od malička malovala, tvořila, šila, učila mě plést a učila mě spoustě dalších ručních prací. Všechno mě to hrozně bavilo a tak jsem se tomu věnovala i později, když jsem vyrostla. Na narozeniny i Vánoce mi vždy kupovali další a nové knihy a sešitky o tvoření a ručních pracích, dostávala jsem kreativní deníčky, do kterých jsem si vše zapisovala.

Jelikož jsem měla mladšího sourozence a byli jsme taková normální rodinka, ne všechny techniky ručních prací jsem mohla vyzkoušet. Některé zkrátka vyžadovali drahý materiál nebo hromadu věcí, které jsem nevěděla zda využiji a jejich pořizovací cena byla příliš vysoká, než abych si ji mohla z kapesného pořídit ba co víc si o ni říct, jelikož jsem byla vždy té povahy, že pokud jsem si to mohla pořídit sama, koupila jsem si to, pokud jsem o to musela říci rodičům, zvážila jsem velmi dobře, zda mi to za to opravdu stojí, aby za to naši utratili penízky.

Některé techniky jsem proto nedokázala vyzkoušet, tak jak bylo uvedeno v knize, ale pokud se mi daná technika líbila (pamatuji, že to byl třeba scrapbooking – a já nechtěla vyhodit zbytečné peníze za embosovací sady, drahé vzorové papíry, nůžky různých střihů, washi pásky apod…) snažila jsem se ji co nejvíce „nastudovat“ a vymyslet, jak si ji vyzkouším i bez těch „zbytečností“ a dle svých možností.

Pamatuji se, že u zmiňovaného scrapbookingu jsem si vyráběla podkladový papír sama (tiskla jsem jej – našla hezký vzor, vložila na stránku ve Wordu, upravila sytost barev a vytiskla; nebo jsem si je sama kreslila ručně – malováním, razítkováním, kolážemi z časopisů…), jako dekorace k ozdobení fotografií jsem používala vše, co jsem doma našla, líbilo se mi to, a hodilo se to k fotografii:

  • peříčka
  • zbytky látek, záclon
  • kytičky z ubrousku (vystřižené a nalepené na kartonu)
  • kytičky upletené z korálků
  • umělé květiny
  • knoflíky různých barev a tvarů
  • svorky
  • provázky
  • korálky
  • samolepky….

Zkrátka vše, co se doma našlo, nebylo to k užitku jiným a já jsem to viděla na dokonalé scrapbookingové stránce. 🙂

Postupem času jsem si začala o blogování číst více informací. Sledovala více blogerů a učila se i inspirovala od těch úspěšných.

Někdy z kraje vysoké školy jsem si založila svůj první internetový magazín „LADY MAGAZIN.“ Dnes už neexistuje, měla jsem ho krátce, když mne nadchlo psaní pro internetové magazíny a toužila jsem po svém vlastním. Byl určený pro ženy a dívky, které milují své tělo, rády o sebe pečují a oblékají stylově.

logo.png

Psaní vlastního online magazínu mne velmi bavilo a inspirovalo v mé práci. Později jsem to povýšila až na takovou úroveň, že jsem zaměstnávala dvě autorky, které pro mne na magazín psali články. Byla jsem s nimi velmi spokojená, přinášeli na stránky poutavý obsah, který se čtenářkám líbil.

Bavilo mne psát o novinkách v módě či líčení. Psala jsem tam tipy na hubnutí, sdílela odkazy na své publikované články pro klienty, ale také jsem začala testovat a recenzovat kosmetiku, díky čemuž se mi pak začali ozývat společnosti na mou první spolupráci.

Později jsem k magazínu přidala také elektronický magazín LADY (po rozkliknutí odkazu si můžete první číslo magazínu stáhnout), který bylo možné si zdarma stáhnout na stránkách. Ten měl už při prvním čísle, na které jsem psala články a posty na FB už měsíc dopředu, velký ohlas.

Nicméně zhruba po roce a půl jsem s magazínem přestala a založila si nový blog s názvem Svět knih. Byl to původně knižní blog, kde jsem recenzovala knihy, které jsem přečetla a ráda bych je doporučila dalším.

Během vysoké jsem měla dost času začít číst odbornou literaturu a to nejen v oblasti psaní, ale i blogování a osobního rozvoje. Díky tomu jsem na blogu začala aplikovat affiliate marketig, ke kterému jsem se dostala díky knize „Vydělávej blogem.“

Velmi se mi líbila možnost vydělávat si tím, co mne doopravdy baví.

Copywriting mne bavil a také mi to vydělávalo nějaké peníze ke studiu, ale nebylo to tak úplně ono. Chyběla mi tam ta kreativita a originalita, které jsou pro mne charakteristické.

A tak jsem přemýšlela, jakými dalšími způsoby by se dalo vydělávat pomocí blogu.

Časem mne jich napadlo pár, dnes mám sešitek plný hromady nápadů, jak si vydělávat doma s dětmi nebo pouze pomocí blogu. Nebojte, o všech vám brzy povím, ale pro teď budou mým tajemstvím 🙂

Když jsem otěhotněla byla jsem na vysoké a ještě měla spoustu času na psaní svého milovaného blogu, později, když jsem byla v sedmém měsíci a prcek už značně povyrostl, přestala jsem mít tolik času na psaní. Blížily se mi státnice a já se musela začít pořádně učit a hlavně můj malý poklad měl úžasný zvyk, že pokaždé, co jsem si sedla k PC, že začnu psát – pro klienty nebo na blog,- celý se protáhl a strčil mi nožku pod žebra. Což bylo při sezení velmi velmi nepříjemné a tak jsem se musela jít natáhnout nebo projít a hned byl klid. Když jsem to pak zkusila třeba za půl hodiny zase, s tím, že už je vše jak má, maličký to udělal zas.

A tak jsem přestala psát pro klienty a odešla na „mateřskou“ a blogu jsem přestala věnovat tolik času a zaměřila se na státnice a porod.

Myslela jsem, že po porodu to bude jiné.

Měla jsem sny a plány, ale všechny ztroskotaly, když jsem se stala mámou.

Mámou malého překrásného chlapečka. Miluji ho a dala bych za něj svůj život, jen aby byl šťastný a veselý. Moc si přejí být tu vždy pro něj a jeho oporou. 

Jenže s narozením Prcka jsem se musela vzdát i svých snů. Nebo ani nemusela, spíš mě k tomu dovedly okolnosti. Povinnosti doma, péče o dítě, příležitostně psaní, touha po starém životě, touha po svobodě, snech…hlavně těch snech. 

Jenže jak může máma malého dítěte mít proboha svůj sen a život?

Jak neobětovat čas trávený s ním a žít svůj starý život?

Vždyť jsem to pořád já, narozením Prcka se nic nemění. Ano vdala jsem se. Ano jsem máma. Ale pořád jsem to já. Hnědoočko, ta svobodomyslná duše, plná optimismu a nadějí na velké sny. 

Miluji svou rodinu nadevše a nechci říct, že kvůli ní zanedbávám sny, jen bohužel nemám čas je plnit všechny podle mého napsaného plánu a místo měsíčních prodlev mezi jednotlivými kroky jsou tam třeba i půlroční prodlevy, protože zkrátka jsem MÁMOU NA PLNÝ ÚVAZEK a je třeba se tak i chovat.

Tahle cesta, kterou jsem si zvolila není lehká. Nebude. Budu muset tvrdé dřít, abych toho dosáhla. Ale já věřím, že to dokážu. Věřím, že můj život jednou bude o slovech a mých fantasy světech.

Vím to!

Já to dokážu!   

Svůj blog miluji a tak ho povedu dál, jen se nepoženu za žádnou pravidelností, nebudu tu slibovat hory doly, když to není ve skutečnosti reálné. Nebudu si hrát na nic, čím nejsem. Zůstanu zkrátka sebou. Vaše Stáňa, alias Viktorie Tiw, která miluje psaní, svého syna, knihy a originalitu i tvoření. Budu vám přinášet střípky ze svého života vždy když budu mít něco nového, volnou chvíli nebo mě napadne, že by se vám mohlo stýskat.

Možná se uvidíme více na blogové FB stránce, kam mohu přidávat střípky z mého světa mnohem častěji.

Jsem pohodář a teď na mateřské se řídím heslem: „Když nemusíš, nedělej to!“

Možná proto jsem spoustu věcí nechala za sebou a něčeho možná i lituji. Jenže jsem si řekla, že od teď to bude jiný. Výzva za výzvou, abych se vrátila zpět ke svému životu ve slovech.

Dnes mám svůj blog na adrese www.viktorietiw.cz, kde je asi tak rok. Pravidelně se mu věnuji a všechny své nápady, které jsem nahromadila za tu dobu, co jsem se blogování nevěnovala pravidelně, začínám postupně realizovat.

Vizí tohoto blogu (tak jako jeho předchůdci Svět knih) je stále pomáhat mladám autorům najít nakladatele či sponzory, kteří jim pomohou vydat jejich knihu. Pisálci zde mohou dle libosti přidávat svá díla (pomocí formuláře zde) a další čtenáři jim mohou poskytnout cenou zpětnou vazbu.

Získat úspěch je velká dřina a ještě více odříkání vlastní zábavy i koníčků.

Našla jsem však způsob, jak svou práci propojit se svou zábavou i soukromým životem. Zjistila jsem co mě baví, jak chci lidem pomáhat a jaký kus svého já jim chci předat. 

A o čem je dnes můj blog, který vedu?

Je především o mém životě, o tom co mne dělá takovou jaká jsem, o všem, co mám ráda a na čem mi záleží….

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *