Kouzelný život Úvahy

Náš život je plný vzpomínek

Někdy jsou krásné, jindy smutné. Život pro nás připravil mnohá překvapení, kterých bychom si měli vážit, ať jsou jakákoliv. Ten můj si pro mě připravil někdy šílené překvapení, na které ještě dlouho poté vzpomínám s úsměvem.

Už od čtvrté třídy základní školy jsem toužila po tom, být aranžérkou. Milovala jsem květiny, přírodu a práci na zahradě. S kamarádkou jsme si plánovali společné studium na zahradnické škole. Všichni mě lákali, že je to krásné povolání a tak jsme se toho držela.

Když mi bylo jedenáct let, začala jsem psát příběhy. To mě velmi bavilo a taky uspokojovalo. Vymýšlela jsem si příběhy o skřítcích, elfech i vílách. Později jsem začala vymýšlet i román o dvojčatech, které byly čarodějkami. Hodně mě to bavilo a chtěla jsem být spisovatelkou. Založila jsem si svůj první blog a začala jsem na něm publikovat své první povídky. No dnes bych je asi raději neukazovala, přece jenom bylo mi tenkrát dvanáct let a mým vzorem byla Joanne Rowlingová a John Ronald Reuel Tolkien, psala jsem tak převážně fantasy, ovšem v podání velmi mladé dívky, která měla ještě růžový pohled na okolní svět.

Avšak je tu jeden z prvních kousků, o který bych se s vámi mohla podělit.

Už třetí noc se mi zdá sen o klukovi. Vím, že ho znám, cítím že jsme k sobě připoutání, ale jak? To mi sen nikdy nepoví. Nevidím jeho tvář, pouze jeho záda, nedaleko lesa. Snažím se jít za ním a promluvit na něj. Nejde to. Nemohu se hýbat.

Nedokážu nijak popsat pocity, co cítím ráno. Vím, že první pocit při procitnutí je vždy smutek. Nikdy se nedozvím, jak sen končí. Nikdy se nedozvím, kdo je ten neznámý kluk.

Když jsem byla v deváté třídě, tak jsme museli začít přemýšlet o tom, kam půjdeme po škole. Kterou školu si teď vybrat?

Snem všech okolo i mě bylo jít na zahradnickou školu do Bzence. Ale také mě přesvědčili, ať si podám přihlášku do Zlína. Na pedagogickou školu. Mysleli si, že by ze mě byla skvělá učitelka. Ale přemýšlela jsem i o škole, kde bych mohla rozvíjet své tvůrčí schopnosti. Jako byl humanistický obor.

Nakonec jsem od tvůrčích oborů upustila a rozhodla se jinak. Do Zlína jsem nešla. Mojí mamince volal ředitel školy ze zahradnické školy, jestli nastoupím k nim. S mými studijními výsledky mě brali hned. A já se konečně rozhodla, že tato škola je to místo kam chci jít.

Nikdy jsem toho nelitovala. Ve škole jsem poznala mnoho báječných kamarádek i svého přítele, se kterým jsem už šest nádherných let. Zažila jsem opravdu nádherné okamžiky, na které stále vzpomínám.

Po škole jsem si udělala maturitu a nastoupila na vysokou školu. Dnes při škole pracuji z domova. Opět jsem se na střední škole vrátila k pravidelnému psaní. Díky tomu se stal můj koníček mou prací, která mi vydělává penízky na školu i mimoškolní život.

Jsme mladí a máme dlouhý život. A je třeba si jej užívat v každém okamžiku. Neustále se vzdělávat, hledat své JÁ a jít si vytrvale za svými sny.

Já to tak dělám a nikdy bych nelitovala svých kroků. I když někdy šlápnu vedle. Vím, že jsem to zkusila, poučila jsem se a mohu se při dalším kroku o něco dalšího zlepšit.

Ať už pro mě život připraví cokoliv, mými společníky v každém okamžiku jsou můj fotoaparát nebo mobil. Díky nim si mohu zaznamenat každý okamžik, na který nechci nikdy zapomenout. Jen tak se neustále rozrůstá moje složka s fotografiemi. Pravidelně je třídím a vždy ponechám jen ty nejkrásnější. Avšak i tak je jich stále přes tisíc.

Když mi po výplatě zbude pár penízků navíc nechám si fotografie vyvolat nebo si z nich vytvořím fotoknihu. Na poličce tak mám několik fotoknih od firem jako je @Saal.Digital.CZ, ale i vlastoručně vyrobená fotoalba podobná scrapbookingu, který jsem si před pár lety velice oblíbila.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *