básně
Básně

Lukáš Šnajdr: BÁSNĚ ke kávě II.

C’est la guerre

Řady jsou prořídlé
nasáklé krví
útok veden po křídle
a mrtvá těla hrozivě smrdí.

Šrapnely a šlachy
lítají vzduchem
ti nahoře pijí šnaps a hrají šachy
nemají nic společného s mrtvolným puchem.

Rozkvetlé aleje
spálené na prach
kde je Bůh, kde je
když jarní krajinu zaplaví déšť z lidských šlach.

Namísto polibků
jen palba z pušek a děl
namísto jemných dotyků
jen hromada zmrzačených těl.

A za nehty špína
šeptá smrti píseň
a do ruda zbarvená hlína
nasává z mrtvol plíseň.

Tohle je válka
běsnění z pekel
ďáblova sebranka
vykopaných válečných seker.

Tohle je válka,
jen smrt a zoufalství
tohle je válka
jen křik a vandalství.

A místo ke Kristu
modlíš se k Satanu
radistu, tankistu1826
když bodáš do chřtánu.

Býti člověkem

Ptáci zpívají a slunce svítí
a já se směji,jak absurdní je žít.
Jednou špína, pak zas kvítí
a přesto člověkem rád být.

Jednou dole a podruhé nahoře zas,
tak to bývá člověče,
a ty nemůžeš vrátit čas.
Ten pořád dál se povleče.

Někdy chuť mám sbohem dáti,
někdy zas chci žít.
Tak to je a tak to platí,
když člověkem chceš být.

Někdy i to zvíře v nás
do hry vstoupit chce.
Jde však o to zatlačit ho zas,
jenom o to jde.

Tvorové jsme stále hloupí
a naše touhy též.
I když stavíme pyramidy a nějaké sloupy,
náš život stále obklopuje lež.

Někdy po tmě hledám,
jak asi správně žít.
Občas sám sebe se zeptám,
proč člověkem chci být.

Když všude vidím ty zlé tváře,
co myslí jenom na sebe.
Na zemi jdou do žaláře
a pak chtějí do nebe.

Když káží vodu, pijí víno,
z vrahů dělají oběti.
Pak si řikám “Lidská špíno,
vždyť ty patříš do smetí.”

I přesto že stále budu
jenom nadávat a klít.
Asi nikdy “nězabúdu”,
že člověkem chci být.


Autor: Lukáš Šnajdr

Photo by Sandrachile . on Unsplash

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *